MAP – vyhlášení výsledků literární soutěže!

V literární části soutěže „Škola je bezva“, kterou MAS Bobrava, Moravský Kras a Slavkovské bojiště společně vyhlásily v září 2016 se sešlo přes šedesát literárních děl – slohových prací, básní, dokonce i komiksů.

Soutěž se konala pod záštitou projektů MŠMT: CZ.02.3.68/0.0/0.0/15_005/0000404 Místní akční plán rozvoje vzdělávání v SO ORP Šlapanice a CZ.02.3.68/0.0/0.0/15_005/0000402 Místní akční plán rozvoje vzdělávání v SO ORP Bučovice, je spolufinancována ze zdrojů Evropské unie v OP VVV.

Témata pro mladé literáty už se neomezovala jen na nejlepší školu. Děti nám mohly popsat, jak vypadá pan učitel s velkým P (nebo paní učitelka) a jak si představují, že by vypadala škola, kdyby se v ní neznámkovalo. Ve třech věkových kategoriích se sešla slušná řádka skvělých nápadů, za které by se nemusela stydět ani odborná konference – žáci sice stojí o podnětné prostředí, ale zároveň kladou velký důraz na vztahy.

Škola by měla

  • být barevná,
  • mělo by se v ní hodně cvičit,
  • měla by mít moderní technologie a učit žáky zacházet s nimi.
  • Ale zároveň by se v ní nikdo neměl cítit úplně sám.

Učitelé by měli být přísní, ale taky zábavní, motivovaní, měli by svou práci mít rádi – a nejenže by měli, ale často také jsou! Zvlášť na prvním stupni je z básniček a slohovek zřejmé, že děti popisují svou konkrétní paní učitelku nebo svého pana učitele. Že (ač to tak v každodenním rytmu školního života nevypadá) si cení těch, kteří se snaží výuku ozvláštnit, pořádají mimoškolní akce, zpestřují výuku výlety, pokusy, nečekanými prvky. A nemusí to být nutně v každé hodině, dokonce to ani není žádoucí. Protože stejně tak si děti dokáží vážit toho, že výuka má svůj řád a učitel je nenechá tápat.

Ve starších ročnících dokonce dojde i na otázku, jestli by vedle Pana učitele neměl stát taky Žák s velkým Ž.

A jak by to ve škole vypadalo, kdyby se neznámkovalo? Ani se neptejte. Navzdory nesmělým náznakům, že formativní hodnocení by bylo milejší („Vysvědčení? Co třeba raději napsat každému žákovi nějakou pozitivní zprávu, která by ho potěšila, a zároveň by z ní vyčetl, v čem se může zlepšit?“ Vojtěch Vlček, ZŠ Pozořice), píše většina dětí spíš o strašlivých důsledcích. Představa, že by známky zmizely a nenahradila je jiná forma hodnocení, je děsivá s apokalyptickými rozměry i pro dospělé. Dobrá zpráva je, že pokud alespoň některé děti napíšou: „asi bych se doma neučil“ nebo „nevěděli bychom, co zlepšovat“, jsou známky fungující zpětná vazba. Pokud máme dětem věřit (protože mají zážitky z první ruky), fungují dvojky jako motivace, zato čtyřky a pětky už jsou důvod nechat to plavat…

Ostatně, počtěte si sami ve vítězných pracích.

Kategorie III. – žáci 3.- 5. tříd

1. místo: Leo Berka, ZŠ Brankovice

 2. místo: Viky Hoangová, ZŠ Moravany

3. místo: Maxmilián Horák, ZŠ Podolí

Kategorie IV. – žáci 6. a 7. tříd

1. místo: Iveta Putnová, 7.A, ZŠ a MŠ Pozořice

2. místo: ZŠ Mokrá – společný výtvor celé třídy

3. místo: Madaléna Učňová, ZŠ a MŠ Brankovice

Kategorie V. – žáci 8. a 9. tříd

 

 2. místo: Adéla Mazuchová, ZŠ Brankovice

3. místo: Kateřina Fajstlová, ZŠ Pozořice

Vítězové v každé kategorii získávají na prvním místě vzdělávací program pro celou svou třídu – exkurzi, ekologický vzdělávací program, komiksový workshop nebo fyzikální experimenty. Protože v pracích panuje celkem shoda, že vzdělávání má být pestré a nápadité, rozhodně jim cenami hodláme vyjít vstříc. Druhá a třetí místa samozřejmě nepřijdou zkrátka, výherci získávají knižní odměny.